Už nejsme zajímaví. Od sametové revoluce uplynulo příliš času. Pověst šikovného národa, který se stále vypořádává s nedávným obdobím nesvobody, je pomalu pryč.
Už si dlouho nemůžeme namlouvat, že „nebýt komunismu, byli bychom světová špička skoro ve všem“. Bude to čím dál trapnější.
Naše minulost je jistě pestrá a zajímavá. Ale není to naše zásluha. Už se nemůžeme schovávat za busty svých historických osobností. Ty vlastnosti, kterými se chlubíme, musíme přijmout a zastupovat. Každý z nás.
Ten, kdo se hlásí k češství, by měl zastávat hodnoty, které náš národ utvářely. Učení Komenského, cit pro demokracii Masaryka, odvahu Horákové, vynalézavost Heyrovského, všestrannost Cimrmana, houževnatost Čáslavské. Například.
Musíme najít odvahu vybírat si za své představitele ty nejlepší z nás. Je pohodlné volit si do čela „osobnosti“, se kterými se snadno srovnáme. Když máme na očích lidi, od kterých ani nečekáme, že by se řídili základními mravními pravidly, jsou naše životy o tolik jednodušší. Laťka je nízko, ryba smrdí od hlavy, tak proč bychom se snažili?
Jestli chceme, aby češství ve světě v budoucnu něco znamenalo, musíme se tohoto pohodlí vzdát. Místo toho musíme vstřebat a ztělesňovat myšlenky osobností, kterými se pyšníme. Každý z nás.
28. 9. 2021
