Tento článek je zamyšlením o inkluzi ve školách. Pro matematický princip přejděte prosím na wikipedii.
Je inkluze pozitivní nebo negativní termín? Neutrální? Nebo záleží na kontextu?
A co exkluze? Mít něco exkluzivního je přece dobré. Takže pozitivní. Ale nemít to je celkem na nic. Tedy negativní. Zase jak kdy.
Proč je to taková kluzká otázka? Jakmile získáme rovnovážný názor, někdo do nás šťouchne svojí perspektivou, a jsme zase na zemi.
Ale my si musíme vybrat. Jako páni tvorstva si přeci dokážeme vybrat, jestli děti necháme učit se společně, aby se naučili tomu, že různorodost lidí je přirozená, nebo je raději rozdělíme do skupin, aby se podobně nadaní vzájemně podporovali a inspirovali k lepší budoucnosti. Nebo naopak, aby se nechali zdržovat nejpomalejšími a kazit nejlínějšími, respektive aby se vytvářeli elitářské a odpadlické třídy. Co bude lepší pro budoucnost?
A proč mají vlastně současní dospělí dojem, že je nutné to řešit? Současný stav je špatný? V čem? Nesplňuje cíl? Jaký cíl?
Je cílem školní výuky vychovat slušné lidi? To je spíše cílem rodičů. Škola by měla tuto snahu podpořit tím, že dá mladým lidem znalosti a rozhled, naučí je číst, počítat, rozumět přírodě a historii. Aby si pak mohli kousíčky skládačky světa poskládat podle svého chápání a nechat ze sebe vyrůst osobnosti. Teď to nemyslím nutně ve smyslu "velikáni", ale lidi, co mají svou povahu a svůj světonázor.
Budou toto školy splňovat lépe, když se budou toto různé nadané děti učit spolu? Budou příští generace tolerantnější a chápavější? Možná ano. Je ale účinné tyto ctnosti rozvíjet zrovna u odmocnin, molárních hmotností a přechodníků? Bude to fungovat? Nebudou se ti pomalejší zbytečně trápit a ti rychlejší nudit? Je chytré dávat rozdílným lidem stejný cíl?
Správnější by bylo dávat jim společný cíl. To jistě nejde tak jednoduše ve školách, ale skvěle to funguje ve skautu, ve sportu, v Sokolu a podobných organizacích. Kde jinde, než třeba při stavbě nebo běhu tábora, člověk pochopí, že síla skupiny je v tom, že každý může přispět něčím jiným, svým? Je jedno, jestli umíte vymyslet jídelníček, naplánovat výlet, nařezat dříví, nebo zahrát na kytaru. Všechno je přínosné. A i když neumíte nic speciálního, jste pořád součástí své skupiny, přikládáte ruku k dílu, když to jde, a máte radost, když se něco společně povede.
Myslím, že různorodost se člověk nejlépe naučí oceňovat tam, kde je nejvíce ku prospěchu. A také, že každý, kdo si toto odnese z mládí, bude mít mnohem menší příklonnost k tomu být arogantní k pomalejším, ke zneužívání naivních, k hrubosti ke slabším, a třeba k vykořisťování zaměstnanců.
Jestli by společnost nějakou formu inkluze měla podporovat, tak tuto. A nemusí to být ani nutně penězi. Každý může přispět za sebe. Zaměstnavatelé třeba tím, že vedoucím oddílů a trenérům vyjdou vstříc, aby mohli skloubit práci s dobrovolnou činností.
Klobouk dolů přede všemi, kdo svůj čas věnují mladým lidem a dávají jim to, co bude v odlidštěné společnosti čím dál více potřeba. Pevná přátelství a zážitky se skutečnými lidmi.
16. 2. 2019