[Tento článek vyžaduje slušný, moderní webový prohlížeč. Děkuji za pochopení.]
„Když na to mám chuť, tak si to prostě dám, než mi to soudruzi z EU zakážou. Vím, že to není zdravý, ale jednou za čas to nemůže uškodit.“
Všimli jste si, jak dnes vypadají reklamy na slazené nápoje? Nikde se nezmiňuje, z čeho jsou vyrobené a jak chutnají. Možná je to proto, že už je každý zná, možná je za tím něco jiného.
Lidský mozek je tvořen ohromným množstvím (asi 85 miliard) složitě propojených neuronů. Pochopit přesně, jak v něm funguje učení a rozhodování, je velmi složité, ale zdá se, že je dobře přizpůsoben k rozpoznávání vzorů. Neboli k přiřazování věcí, které zrovna vidíme, k podobným, již známým věcem.
Pojďme si to nyní vyzkoušet. V okénku níže si můžete projít deset obrázků, z nichž jeden k ostatním nepatří. Toto bude snadné a samozřejmé, ale vydržte.
Vidíte, rozlišit různé obrázky podle hodnoty čísla nám nedá vůbec žádnou práci. Jenom se podíváme a víme, bez přemýšlení. Nemusíme uvažovat o každém tvaru v obrázku, jestli je umístěn dost vysoko nebo zda je dost šikmý. Je to díky struktuře neuronové sítě našeho mozku.
Lidský mozek umí s podobnou lehkostí rozpoznat i mnohem složitější vzory (rostlina, budova), a také vzory abstraktnější (tradice, nebezpečí).
Další zajímavou věcí, kterou náš mozek dělá, je propojování příbuzných věcí, neboli vytváření asociací. Když si řekneme slovo rampouch, naskočí nám v hlavě příbuzná témata, třeba zima a kulich. Hlava je automaticky připravena na situace, které mohou nastat. Hlava by byla jistě dobrou skautkou.
Pojďme si to vyzkoušet. Jde o starou věc, takže už to pravděpodobně znáte, ale přesto se možná necháte znovu nachytat. (Nejde o test, výsledky se nijak nezpracovávají.)
A máme tu ještě podobný příklad.
Pokud jste na otázku odpověděli „mléko“, možná to bylo proto, že vaše hlava byla připravená na témata spojená s bílou barvou. Tedy první věc asociovaná s krávou, pitím, a bílou barvou je mléko. Přestože kráva pije vodu, odpověděli jste věcí, která byla předvybrána ve vyrovnávací paměti vašeho mozku.
Podobně je to s červenou barvou. Sice přecházíme na zelenou, ale červená je barva, která souvisí se semaforem, a váš mozek byl připraven na to, že ji bude brzy potřebovat.
Toto jsou sice jenom chytáky, u kterých si často okamžitě uvědomíme, že jsme odpověděli špatně, ale co kdyby na nás někdo působil dlouhodobě tak, abychom si vytvořili přesně takové asociace, jaké potřebuje?
Dá se toto nějak využít v reklamě? Co když zobrazíme lidi, jak si užívají nějakou situaci (párty s přáteli, setkání s rodinou) a u toho pijí Kokodákolu? Znamená to, že se jim při konzumaci našeho nápoje (vzor) vyvolají pocity související s příjemnou činností (asociace), nebo si při takové činnosti (vzor) vzpomeneme na Kokodákolu (asociace)? Z obchodního hlediska je jistě výhodnější to druhé.
Když budeme dlouhodobě vystavováni takovým reklamám, dostaneme automaticky chuť na Kokodákolu při obědě, na oslavě, nebo při odpočinku?
Hackují marketingové agentury naše mozky tak, abychom kupovali i to, co vůbec nechceme? Je to morální? Neděláme to tak trochu občas všichni?
Co když to dáme dohromady se zamořením planety plasty a dodáváním balených nápojů i do míst, kde není rozvinuté odpadové hospodářsví? Může za to chamtivost producentů nápojů a zranitelnost naší mysli? Souvisí to nějak s tím, kolik lidí je u nás v exekuci?
Přemýšlíme dost o tom, jestli věci, které chceme, opravdu chceme z nějaké vnitřní potřeby, nebo nám byla touha po nich chytře vnuknuta?
Manipulují vámi reklamy, nebo tento článek? Může být jen virální reklamou na připravovanou Kokodákolu?
Už máte chuť na Kokodákolu?
Be free. Be cool. Vždy Kokodákola! ;-)
10. 2. 2019